Našel jsem ji v lese ležící v mechu pod statnými korunami stromů.
Vzal jsem ji domů,
svlékl jí starý zpuchřelý šat,
omyl a osušil odhalené záhyby jejího těla.
Myslím, že se jemně zachvěla.
Neboj, promlouval jsem k ní
beze slov
a dlouze se na ní zahleděl.
Jemně jsem ji pohladil.
V tom jako by ožila.
Chvíli jsme se jen neohrabaně dotýkali.
Pak to začalo, tanec, víření.
Vzduch chvíli voněl a jindy se zdál nedýchatelný.
Nádhera, ještě pár kroků sem a tam.
A znovu, a znovu.
Jest dokonáno.
Ukládám ji s přáním do nového života.